To, co v některých zemích považují za projev spokojenosti je někdy u nás projev neslušného chování. Pojďme si oprášit základy stolování a nakonec je srovnáme se zeměmi, které to berou úplně z opačného konce.

Takovým pomyslným základem je přijít k hostině slušně a čistě oblečený. To plníme snadno.

Ke stolu si sedáme tiše. Tady už nám je povědomé to hrkání, když těžkou židli suneme po zemi že?

____________________________________________________________________________________________________________

Pokud jsme někde na návštěvě:

  • přejeme si navzájem dobrou chuť,
  • začínáme jíst až společně s hostitelkou, ne dříve.
  • Hostitelka také často určuje, za jak dlouho se bude podávat další chod. 

Posuneme se k samotnému jídlu a jezení. Příbory bývají již často připravené společně s nádobím. Dle toho můžete poznat, kolik se plánuje podávat chodů.

Zpravidla platí, že:

  • příbor, který se nachází nejdále od talíře, se bude používat jako první.
  • Na předkrmy použijete menší příbor, než je ten klasický na hlavní chod.
  • Na polévku velkou lžíci, kterou si určitě nespletete.
  • Příbory na dezert, jako jsou malé lžičky a vidličky, jsou zpravidla umístěné vodorovně nad talířem, nikoliv vedle něj. 

Správné držení příboru většinou nebývá problém. Lžíce se drží mezi palcem, ukazováčkem a prostředníčkem hřbetem ruky dolů. Polévku nesrkáme, ale ani nevkládáme úplně celou lžíci do úst. Pokud jsou v polévce větší kusy, porcujeme je lžící, nikoliv nožem. Vidlička s nožem se naopak drží hřbetem ruky nahoru, příbor je opřený o dlaň.

Maličkosti, které si ani neuvědomujeme:

  • Často se k jídlu shýbáme, nakláníme a vytahujeme krk. Nevypadá to moc dobře. Měli bychom sedět rovně a pomocí příboru a pohybů rukou si dáváme sousta do pusy.
  • Lokty při jídle pokládáme na stůl. To se taky nesluší. Lokty mají být přiložené k tělu a o stůl se opírá pouze část mezi lokty a zápěstím.
  • Mlaskání je u nás projevem hrubého chování a často se u stolu najde někdo, kdo mlaskání nevystojí. Spoustě lidem je nepříjemné, ale spousta si ani neuvědomí, že to dělá nebo jim to nevadí. 

A jak je to se stolováním v jiných částech světa?

Tím se dostáváme k porovnání stolování v jiných zemích. Překvapivým faktem je, že více než polovina lidí na světe jí pouze rukama. Je jim to přirozené a pohodlné. Pak jsou lidé, kteří jedí hůlkami. Mluvíme především o Asii a pak se teprve dostáváme k lidem, kteří jedí pomocí příborů a těch je „pouze“ necelá miliarda na světe.

V islámských a hinduistických zemích jedí jídlo pouze pravou rukou. Levá je považována za nečistou, protože se má používat k intimní hygieně.

V Rusku si běžně nejprve jídlo nakrájí na kousky, až pak ho teprve začínají jíst.

Ve Francii je zvykem u jídla vést dlouhé rozhovory, zatímco u nás je neslušné mluvit s jídlem v puse.

V Japonsku nebo v Číně velmi ocení, když budete polévku srkat, u jídla mlaskat a potom si řádně říhnete. Věřte tomu nebo ne, ale tímto kuchaři vyjádříte tu největší pochvalu.

Ve spoustě arabských zemí je běžné jíst na zemi, většinou na koberci s vyzutými botami a nabízený čaj či kávu neodmítejte.

No a pak je tady nám všem známy švédský stůl, který je typický pro skandinávské země. Každý si naloží, co chce a kolik toho chce. Raději si ale dvakrát přidejte, než abyste si měli naložit jídlo, které potom nedojíte. I u nás bychom si to vyložili jako plýtvání a projev neúcty k jídlu.

Tak s tímto základem bychom si měli ve většině situací poradit. Pokud si ale nebudete jistí, na hostině to buď nenápadně odkouknete, nebo se zeptáte číšníka či příbuzného. Učený přeci z nebe nespadl. A co si budeme povídat, není nad pořádnou baštu v posteli nebo na gauči, pěkně pod dekou a třeba u pěkného filmu. A mlaskat si můžeme do aleluja!